Pojem demokracie je nám pravděpodobně všem znám. Jde o formu vlády, v níž o výkonu státní (obecní, krajské atd.) moci rozhoduje mínění většiny oprávněných občanů, nejčastěji volbou. Demokracie má však mnoho podob a jednou z nich je deliberativní demokracie. Tu si lze představit jako model vlády, ve kterém občané rozhodují o svých zájmech prostřednictvím otevřené komunikace a argumentací ospravedlňují své návrhy. Deliberativní demokracie je založena na třech základních pilířích – deliberaci, politické rovnosti a participaci. Jak funguje, jaká jsou její pozitiva a v čem může být problematická?
Deliberativní demokracie stojí zejména na principu deliberace. Během procesu deliberace jednotlivci zvažují výhody konkurenčních argumentů ve společné diskusi za předpokladu, že u každého občana platí stejná pravděpodobnost, že podpoří každou alternativu a každému občanovi systém poskytuje stejnou pravděpodobnost, že bude právě on rozhodujícím voličem.
Dalším pilířem deliberativní demokracie je občanská participace, která by měla být smysluplným prostředkem spolupráce jak pro občany, tak pro systém. Někteří teoretici se však masové participace obávají, neboť lidé mají různé vášně a zájmy, které, jsou-li vzbuzeny, mohou motivovat davové chování, které může poškodit práva ostatních. Může také docházet ke zkreslení participace, neboť ne všichni se do procesu zapojují. Tím vznikají rozdíly mezi těmi, kteří se účastní, a celkovou populací těch, kteří by se mohli účastnit.
Základem deliberativní demokracie je rovnocennost všech hlasů občanů. Ne všichni občané však mají stejné znalosti a nejsou stejně motivováni k účasti na tvorbě politik. Problémem deliberativní demokracie je proto tzv. racionální nevědomost. Typickým příkladem mohou být volby. Voliči při plnění svých každodenních povinností, jako je práce a péče o rodinu, nemají čas věnovat se zkoumání všech aspektů politik kandidáta, a tak se při volbě rozhodnou na základě někoho jiného, kdo je v oboru zběhlejší a výzkum provedl za ně. Elity tak často tímto způsobem protlačují své názory a vydávají je za demokracii, čímž ovlivňují řadu voličů.
Pro přiblížení fungování deliberativního procesu je vhodné představit několik metod, které se využívají v praxi. Typickým příkladem může být deliberativní průzkum. Jde o průzkum veřejného mínění, během kterého nejdříve reprezentativní vzorek populace odpoví na stanovené otázky, následují debaty s experty v daném tématu a práce ve skupinách, čímž se účastníci intenzivně vzdělávají o tématu a na závěr všichni opět odpoví na původní otázky. Cílem je ukázat, jak by se mohl změnit názor veřejnosti, kdyby se hlouběji vzdělala o dané problematice.
Podobně fungují i deliberativní ankety. Náhodně vybraný vzorek populace odpovídá na telefonický průzkum, poté je svolán k mnohahodinovému jednání v malých skupinách, ve kterých účastníci vypracovávají otázky směřující na odborníky nebo tvůrce politik. Na závěr procesu vyplňují stejný dotazník, jaký dostali při prvním oslovení ve svých domovech. Deliberaci je možné uskutečnit i v online prostoru pomocí nástrojů pro e-participaci či komunikace přes sociální sítě.
Deliberativní demokracie může mít i alternativnější podoby. Americký odborník na deliberativní demokracii James Fishkin přišel s návrhem Deliberativního dne, tedy státního svátku, který by spadal na období před volbami. Během Deliberativního dne by všichni voliči byli vyzváni a motivováni k účasti v místních, náhodně přidělených diskusních skupinách sloužících jako příprava na volby o týden později. Všichni registrovaní voliči, kteří by se zúčastnili veřejných komunitních diskuzí o nadcházejících volbách by za svou účast dostali finanční odměnu, čímž by se podpořila účast těch, kteří se o politiku zajímají méně.
Hlavní myšlenkou deliberativní demokracie však zůstává, že v jádru demokracie nejde o agregování preferencí, ale o jejich transformaci v diskusi. Pokud se rozhodnete deliberativní projednávání uskutečnit, je dobré dodržovat jistá kritéria kvality, kterými jsou zaměření na informovanost, věcnou vyváženost, svědomitou účast, rozmanitost zastoupených názorů a na to, aby byly myšlenky posuzovány stejně na základě svých předností bez ohledu na postavení těch, kteří je v diskusi nabízejí.