Divadlo utlačovaných je divadelní praxe vytvořená brazilským divadelním vizionářem Augustem Boalem využívající divadla a improvizace k zapojení členů komunity do hledání řešení problémů a k jejich následnému přetvoření v zákony. Metoda se nyní využívá po celém světě pro sociální a politický aktivismus, řešení konfliktů, budování komunit, terapii a vládní legislativu.
Augusto Boal (1931-2009) vyvinul metodiku Divadla utlačovaných v 60. letech 20. století, inspirován nejslavnější knihou Paula Friera o síle výchovy Pedagogika utlačovaných. Tehdejší společensko-politický kontext v Brazílii (post-kolonialistická éra a autoritářský režim vojenské junty) významně ovlivnil vývoj těchto koncepcí, přístupů a metodologie.
Mezi hlavní rysy metodologie Divadla utlačovaných můžeme zařadit:
- Jde o interaktivní typ divadla – diváci se aktivně zapojují, mohou se účastnit procesu a v některých metodách se stávají „divadelníky“;
- Zabývá se útlakem v reálném životě v jeho různých podobách (diskuse na toto téma je rozsáhlá, protože útlak lze velmi často interpretovat nekonečným množstvím způsobů a lze jej aplikovat téměř na všechny oblasti života);
- Jeho cílem je přinést změnu ve vztahu ke konkrétnímu útlaku, který řeší – většinou posílením postavení utlačovaných a lidí v jejich okolí.
Boal působil nejprve v Brazílii a experimentoval s divadlem, aby dal hlas utlačovaným a posílil je v boji proti útlaku v jejich životech. Později byl nucen zemi opustit, a tak pokračoval v práci s těmito metodami v dalších jihoamerických zemích a později i v Evropě.
Divadlo utlačovaných má různé podoby. Hlavní typy metod zahrnované pod Divadlo utlačovaných jsou následující:
- Divadlo fórum
- Divadlo obrazů
- Divadlo novin
- Legislativní divadlo
- Neviditelné divadlo
- Duha touhy
Pravděpodobně jednou z nejznámějších a nejrozšířenějších metod je legislativní divadlo, které využívá formy divadla utlačovaných k tomu, aby přání občanů přetvořilo v zákony. Prostřednictvím interaktivních divadelních představení členové komunity hrají řešení utlačovaných situací a poté je ve spolupráci s úředníky transformují do nových zákonů nebo změn stávajících zákonů. Od roku 1992, kdy byla tato metoda poprvé použita, pracovalo s legislativním divadlem mnoho skupin a objevily se různé přístupy založené na různých reáliích, kontextech, vztazích s úřady atd.
Hlavní výhody metody spočívají v tom, že zpřístupňuje politiku/politiky lidem a umožňuje tak mobilizaci občanů za účelem systémové změny. Vytváří prostor pro přímou interakci mezi občany, osobami s rozhodovací pravomocí a zainteresovanými stranami a pomáhá rozvíjet kreativní řešení složitých problémů, jako je bezdomovectví, nespravedlivé soudní systémy a práva zaměstnanců. Je však důležité zdůraznit, že legislativní divadlo si klade za cíl změnit systém (jeho zákony, struktury, pravidla, metody atd.), ale v praxi závisí rozsah, v jakém ke změně dojde, na mnoha dalších faktorech.
Chcete se dozvědět více o participativních metodách tvorby politik? Kontaktujte nás prostřednictvím info@participationfactory.com
Zdroje:
https://www.peoplepowered.org/legislative-theater
https://dlibrary.stanford.edu/ambiguity/theatre-of-the-oppressed