Co dělá člověk, který má na radnici pod palcem práci s veřejností?
Jak vypadá jeden den v životě koordinátora participace?
Seznamte se třeba s Karlem, který v nejmenované pražské městské části koordinuje participaci už druhým rokem. Zrovna je na cestě do kanceláře a vyzvedl si první kávu.
V kanceláři se pohodlně usadí a zapíná počítač. Zatím mu den nic nezkazilo, takže se odváží přečíst komentáře na sociálních sítích. Během deseti minut napočítá přes třicet sprostých slov. Pár barvitějších spojení si poznamená stranou.
Z příspěvků je jasné, že lidem dělá starosti revitalizace náměstí. Mluví se o ní už pár let, ale pořád není jasné, co se bude dít dál. Karel dopije kávu, odpoví na poslední nenávistný komentář a pustí se do psaní. V krátkém článku vysvětlí, že jsou k revitalizaci hotové architektonické studie a že počínaje dneškem začíná série workshopů, kde se může veřejnost ke studiím vyjádřit. Kam jsou samozřejmě všichni místní obyvatelé zvaní.
Během psaní mu zazvoní telefon. Na webu se prý píše něco o strategickém plánu a co to znamená, ptá se kolega. Karel odpovídá, že akorát skončil sociologický průzkum. Na základě jeho výsledků se teď vypracuje první znění strategie.
Volající kolega se s díky rozloučí. Karel zkontroluje článek a opraví pár překlepů. Jakmile ho zveřejní, pospíchá na schůzku, která mu za pár minut začíná v jiné budově. Balí si poznámky a chvátá přes ulici za vedoucím odboru komunikace.
Na další schůzi usedá s druhou kávou. Tentokrát se s týmem ke strategickému plánu potřebují pobavit o výsledcích průzkumu a dalších krocích. Karel doufá, že na oběd odejde s konkrétními daty, ale nakonec odchází jen s kručícím žaludkem.
Po obědě znovu zkontrolujte emaily. Kde se můžu podívat, co městská část zrovna plánuje? Plánuje se ještě něco kromě revitalizace? Nemáte na tyto informace nějakou chytrou aplikaci?
Zase zvoní telefon. Volá starosta. Není catering na večerní setkání s veřejností. Karel nepanikaří. Místo toho se podívá do svých kontaktů a hledá náhradu. Chce to pár telefonátů. Vyjednává o ceně. Vše tohle se už před časem pro pro Karla stalo denním chlebem.
Většinu odpoledne tráví v terénu. Z kanceláře vyráží na náměstí, které úřad plánuje začít revitalizovat. Nejdřív je o tom potřeba lidem říct. Proto Karel a pár jeho kolegů z radnice na náměstí staví stan, kde jsou vystavené vizualizace vycházející z architektonické studie. Následujících pár hodin se na ně mohou lidé přijít podívat a zeptat se na podrobnosti.
Pár se jich zajímá. Karel úspěšně odpovídá na otázky. Když je s tím hotový, všimne si, že se k němu blíží pán v buřince. Tváře má rudé a řítí se na Karla jako rozjetá lokomotiva. Nekompromisně se na něj vrhne. Karel je v tu chvíli úřad a tenhle pán má s fungováním úřadu aspoň tucet problémů.
Karel vše vyslechne a když pán konečně přestane křičet, doptá se ho na podrobnosti. Sice to zabere dobrou půlhodinu, ale Karel tak získá několik podnětů k revitalizaci. A k tomu výpomoc při sklízení stanu o pár hodin později. Ostatní kolegové se vrací na úřad nebo odcházejí domů, ale Karel má před sebou ještě poslední úkol.
Večer řídí workshop s veřejností. Po příchodu se posilní jídlem, které předtím úspěšně sám zařídil. Pobaví se s pár aktivními občany, kteří dorazili ještě před začátkem. Počká na pár opozdilců a pustí se do moderování. Představí studie k revitalizaci a jejich autory. Chytrými dotazy lidem pomáhá přijít na co, s čím mají problém. Diskuze díky němu probíhá v klidu a bez zbytečných dohadů.
Karel z workshopu odchází s poznámkami, podle kterých ještě musí sepsat protokol. Ale k tomu se dostane nejspíš zítra. Aspoň nezačne další den na sociálních sítích.
Zajímá vás, s čím dalším se koordinátoři participace musejí během své práce potýkat? Chcete si takovou práci vyzkoušet na vlastní kůži? Uvažuje o zřízení podobné pozice také na vašem úřadě a nevíte jak začít? Napište nám na info@participationfactory.com.