V nejvyšších patrech obchodního centra Máj se letos vůbec poprvé konala konference o inovační vizi Prahy pro rok 2030. Pozornost diskutujících se často upínala na spolupráci mezi podnikatelským sektorem a vzdělávacími institucemi. Účastníci volali po městu jako tzv. networkeru, někom, kdo dokáže propojit kreativní huby, univerzity, případně střední školy, a firmy jakožto potenciální investory. A právě tímto networkerem se má stát město prostřednictvím Pražského inovačního institutu.
Jakým způsobem toho chce Pražský inovační institut docílit, v jakých zemích se inspiruje a jaké jsou problémy současného stavu popisuje v našem speciálním rozhovoru ředitel Pražského inovačního institutu Bob Kartous. Jeho první polovinu vám přinášíme níže.
Co byla původní motivace pro vznik PII a Vašeho angažování v něm?
Vznik Pražského inovačního institutu byl iniciován radním Šimralem, který má v gesci oblast vzdělávání a podpory podnikání. Transparentně vznikla organizace, která má napomáhat k naplňování politických cílů, které si Praha prostřednictvím radního a s podporou primátora bere v oblasti vzdělávání a podnikání za své. Druhý důvod byl, že Praha má inovační instituce pro parciální oblasti jako doprava, digitalizace, územní rozvoj, ale neměla pro své inovační aktivity organizaci zastřešující, která by propojovala tyto aktivity. Tuto roli teď plní Pražský inovační institut.
Mé angažmá se nepojí s úplným počátkem vzniku. Já jsem přišel do institutu až po půl roce od jeho startu na základě otevřeného řízení, kde jsem byl vybrán nezávislou komisí složenou z lidí, kteří reprezentují současné zastupitelstvo. Snažil jsem se naplnit představu zakladatele.
Určili jsme hlavní cíle – podporu podnikání a vzdělávání, které splňují představu vytváření hlavní infrastruktury, nervového systému inovačních aktivit. Ty se dějí často fragmentovaně. Pak také městský rozvoj, který považuji za naprosto neoddělitelný od jakékoli aktivity spojené s městem. A potom částečně dílem náhody i oblast health tech, jelikož v současnosti realizujeme projekt, jehož cílem je včasné diagnostikování neurodegenerativních chorob. V tom chceme pokračovat i nadále. Máme tým lidí, kteří se tomu věnují.
V rámci PII jsou tedy týmy lidí, které pracují na takto konkrétních projektech jako je tento?
To je malý tým, který řídí tento projekt po stránce manažerské. Spolupracujeme na něm s technickým partnerem, kterým jsou experti z ČVUT. Ti tuto oblast v rámci biomedicíny rozvíjejí. Pak hledáme ještě hlavního partnera pro tento projekt.
To je činnost PII. Když jsem přišel do této organizace, tak tu bylo 7 lidí. Dnes nás je bezmála 40 a vesměs tu jsou projektoví manažeři. Lidé, kteří projekty koordinují a vyhledávají další partnery. My nedisponujeme daným know-how, tím expertním zaměřením v technologických a inovačních oblastech. Jsme ale schopni pro Prahu vytvořit a řídit projekty, do nichž profesionály vtahujeme na základě partnerských vztahů.
Nedávno proběhla konference s názvem Inovační vize Prahy 2030, kterou Pražský inovační institut organizoval. Vaše cíle se vážou k tomuto roku?
Konference byla první svého druhu. Měla představit ty směry, kterými by se měla Praha vydat na základě inovační strategie. To reprezentovaly jednotlivé panely.
Rok 2030 je milník, který se propisuje do některých strategických záměrů, jako je například klimatický plán. Tento horizont jsme si stanovili jako předěl mezi střednědobým a dlouhodobým plánem, na který je ještě vidět z hlediska vývoje a zároveň jej můžeme nějak ovlivnit. Cílem bylo ukázat jednotlivé směry a přizvat všechny partnery k debatě. Proto tam byl pestrý výběr lidí od zastupitele a zároveň předsedy hospodářské komory, přes vládní garnituru Prahy, až po lidi z příspěvkových organizací. Byli tam zároveň i lidi, kteří se expertně zabývají jednotlivým oblastem.
Jak probíhal výběr zástupců studentstva a obecně školství, kteří byli na konferenci pozváni? Z panelů bylo zřejmé, že se řečníci tohoto panelu již znali a pravděpodobně nějakým způsobem spolupracovali.
Jestli mluvíte o studentech, tak to pravděpodobně byli zástupci Střední smíchovské průmyslové školy, což je po všech stránkách v oblasti technologií zdaleka nejaktivnější škola v celé Praze. My s tou školou spolupracujeme na vícero úrovních. Zveme je na podobné konference, spolupracujeme s nimi na redakci portálu Praha školská, který zprostředkovává novinky ze vzdělávání a oni obstarávají velkou část studentského zpravodajství. Tím, že jsou aktivní, se často dostávají do kontaktu s lidmi, kteří se zabývají inovacemi a technologiemi. Pak jim lidé například z inovační laboratoře Škody nejsou neznámí. Ale Střední smíchovská je spíše výjimka. Jedním z cílů, které bychom rádi podporovali, je spojení inovací se vzděláváním.
Jakým způsobem by se mělo změnit vzdělávání vzhledem k inovacím? A jakou roli v tom hraje PII?
Budoucnost inovací je v nastavení toho, jak mladí lidé budou přistupovat k vlastním nápadům a projektům a jak budou ochotni je realizovat. To se dá ovlivnit tím, že větší procento mladých lidí dostane takovou příležitost již třeba na střední či vysoké škole. Proto pro nás má velký význam snažit se ovlivňovat rozvoj vzdělávání, protože Praha je zároveň zřizovatelkou středních škol. To zajišťujeme prostřednictvím projektu implementace krajského akčního plánu, což je velký systémový projekt, který má během tří let nasměrovat střední školství v Praze. Zároveň hledáme možnost, jak pracovat s akademickým prostředím. Vedle hlavního města jsou pro nás největšími partnery pražské vysoké školy. S nimi hledáme možnosti spolupráce jak v oblasti projektové, tak i po stránce studentské. Třeba projekt Startup night je propojení studentů z pěti vysokých škol, kteří již mají nějaké své startupy. Projekt jim dává možnost, aby se potkali a vytvořili nějaké multidisciplinární týmy, které jim pomohou rozvíjet se v daných projektech, nebo rozvíjet projekty jiné.
Považujete cestu startupů za správnou?
Určitě ano, i když myslím, že situace v Praze je jiná než v dalších regionech. V ostatních regionech má velký smysl, když nějaká instituce vyhledává startupy, protože tam nedosahuje scanner těch pražských investičních skupin. V Praze není problém, že by nikdo nebyl schopen podpořit startupy. Ale jen v určitém segmentu, hardwarové startupy nikdo moc podporovat nechce, protože v tom nevidí rychlý turnout. Pro nás by mělo být zajímavé podporovat vzdělávání k tomu, aby produkovalo větší množství lidí, kteří budou ochotní jít do rizika realizace svého projektu, který nemusí být ryze technologický, ani profitový. Můžou to být věci, co mají kulturní, nebo sociální charakter, což je také podnikavost svého druhu, jež se nějakým způsobem zhodnotí. A my jako metropole potřebujeme o nějakých 10 % více mladých lidí, kteří budou ochotní něco takového podstupovat, protože kolem nich pak vznikají příležitosti.
Oslovujete i školy, které se nevěnují přímo technickým oborům?
Já bych moc rád. Sám jsem postgraduálně absolventem sociálních věd a pergraduálně jsem učitelem. Pro mě je to určitě směr, který nechci zanedbat. Ale v dosavadní situaci jsme závislí na grantových výzvách a zatím jsme museli více směřovat technickým směrem. Ale například zmiňovaná Startup Night vznikla na VŠE, což není přísně technologická škola. My jsme se na tom podíleli tím, že jsme to rozšířili na další 4 vysoké školy v Praze. Určitě bychom pak rádi navázali spolupráci s instituce jako je AMU nebo UMPRUM, ale musíme prvně najít nějaké řešení. Nemůžeme za těmi školami jít a říct, že máme nějaký balík peněz, aby šli na tom spolupracovat. S těmi technologicky orientovanými vysokými školami je jednodušší spojovat se na projektech, se kterými můžeme jít k žádosti o grant, o nějakou podporu.
Pokračování rozhovoru naleznete zde.
(foto: Danica Rybakova, foceno pro Meltingpot)