WUF WUF! /haf haf/
Pokud jste byli poslední červnový týden v polských Katovicích, „wuf“ (citoslovce pro psí štěkot) jste slýchali po celém městě. Zvuk však překvapivě nepocházel od našich čtyřnohých přátel, ale od tisíců urbanistů a odborníků přicházejících z celého světa, aby diskutovali o tom, jak změnit naše měst k lepšímu. Budoucnost urbanizovaných území bylo tématem letošního World Urban Forum (Světového městského fóra), špičkové městské konference o udržitelné urbanizaci, kterou letos již po jedenácté pořádá UN-Habitat.
My tam byli – a co jsme se dozvěděli?
WUF nabízí nespočet příležitostí k diskutování, poslechu i čtení o městských problémech ze všech různých úhlů pohledu. Bydlení, bezpečnost, veřejná prostranství, doprava, potravinová bezpečnost, klimatická odolnost – to vše a mnohem více bylo na programu během stovek akcí rozložených do 5 dnů.
Jak napovídá téma letošního fóra, všechny diskuse směřovaly k městské budoucnosti – jak učinit naše města obyvatelnějšími, inkluzivnějšími a udržitelnějšími? Odborníci se již dávno shodli, že budoucnost je ve městech a že města, přestože jsou dnes největšími znečišťovateli světa, mají potenciál nabídnout životní styl nejšetrnější k životnímu prostředí a přinést řešení klimatické krize.
Mnoho z těchto řešení již existuje – a další nová řešení se neustále objevují po celém světě. Nejde tedy nutně o nedostatek technických znalostí a řešení umožňujících udržitelný rozvoj měst, ale spíše o jejich zpoždění při implementaci ve městech po celém světě. V některých městech se to však podařilo. Co je jejich tajemstvím na cestě za udržitelným rozvojem?
Participace se až na několik výjimek objevovala jako základní poselství a po většinu rozhovorů jako hlavní téma diskuse. Byla to spojující stříbrná linie napříč všemi různými agendami, kterými se města zabývají.
Potřeba zapojit určitou cílovou skupinu do procesu je všudypřítomná, ať už jde o zvládání migrace, přizpůsobení se změně klimatu, čelení (po)konfliktním situacím nebo jakýmkoli jiných výzvám. Někde se jedná zapojení široké veřejnosti nebo konkrétní komunity či jiné instituce, jinde městu stačí pouze konzultovat s cílovou skupinou, aby zmapovalo její potřeby nebo ji zapojilo do složitějších procesů spolutvorby.
Maria-Mercedes Jaramillo, seniorní urbanistka ve městě Bogotá v Kolumbii, zdůraznila důležitost vytvoření nového vztahu mezi občany a úřady: v postkonfliktním kontextu je participativní proces zapojující občany a umožňující vytvořit nový pocit sounáležitosti s městem nezbytný.
Fatma Sahin, starostka města Gaziantep v Turecku, zdůraznila důležitost identifikace správné cílové skupiny v kontextu začleňování komunit migrantů. Uprchlíci nesmí být vnímáni jako jedna homogenní zranitelná skupina se stejnými potřebami, která čelí stejným problémům. Například matky s dětmi jsou specifickou zranitelnou skupinou v rámci větší zranitelné skupiny. Proto by měli být zapojeny prostřednictvím vlastního procesu, který se zaměřuje na jejich specifické potřeby.
Další řečník poukázal na institucionální participaci. Zdůraznil potřebu procesů, které centrálnímu orgánu umožní naslouchat místním samosprávám a nasměrovat identifikovaná řešení.
Bylo citováno nespočet dalších příkladů od spoluvytváření veřejného prostoru, přes zapojení dětí a mládeže, až po vytváření meziodvětvových aliancí a platforem pro práci na konkrétních agendách.
Kdybychom chtěli shrnout poznatky z WUF z naší perspektivy do jedné věty, zněla by takto: participace je hnacím motorem budoucnosti udržitelné urbanizace.
Pracujete na agendě, která vyžaduje zapojení více zainteresovaných stran a cílových skupin? Nejste si jisti, kde začít a jak navrhnout svůj participativní proces? Kontaktujte nás!