Ředitel Elpidy Jiří Hrabě: “Většina seniorů informace má. Čerpají hlavně z televize.”
V Elpidě provozujete Linku pro seniory. S čím teď klienti volají nejčastěji?
Signály jsou takové, že senioři jsou vystrašení. Potkali se s něčím co nikdo z nás nezná a nedokážeme dohlídnout konec. Ty co jsou zranitelní mají strach, jak se k nim pomoc dostane. Proto jsme se v závěru minulého týdne domluvili se skautama, že začneme využívat jejich 20 tisíc dobrovolníků v regionech. V Praze tuto službu už zajišťuje Źivot 90 a tak pro nás nemá smysl se koncentrovat na Prahu. V tuto chvíli vzniká ve městech řada regionálních linek, které mají informační charakter. Naše Linka seniorů je odlišná v tom, že funguje už dvacet let. Celou tu dobu se soustředíme na krizovou pomoc seniorům. Máme zkušený tým psychologů, který se vyzná v intervencích. Zkrátka moc dobře dokáží odhadnout co volající opravdu potřebuje. Nejčastěji lidé volají kvůli tomu, že je trápí samota. Teď je to strach.
Nejste tedy pro regionálními linky pomyslnou konkurencí?
Je dobře že vznikají. Nikdo seniorům teď není blíž než jejich sousedi, kteří dobře znají terén. Na nás mohou odkázat, pokud jde o těžší případ kdy je potřeba profesionál – psycholog. Co dál děláme: nabíráme podněty ze všech krajů a fungujeme jako rozcestník pro kohokoliv kdo volá – samotní senioři, i organizace. Bylo by dobré aby nám radnice přehled o těchto nově vzniklých lokálních službách posílali, ať informace máme k dispozici pro klienty. Zároveň jsme je schopni propojit právě se skautskými dobrovolníky.
Jak zvládáte kapacitně?
Telefon drnčí furt. Je neustále vytížený. Je tam převis volání. Teď navyšujeme kapacity, do pár dní budeme mít digitální ústřednu.
Co byste městům v těchto dnech doporučil?
Záleží na velikosti obce. Když není velká, tak nejlépe funguje leták do schránky. Vzkaz typu “škola nevaří obědy, ale pro vás je zajistíme a objednejte si oběd tady na tom čísle”. To funguje stále nejlíp. Teď je nutné zajistit servis, na který jsou senioři zvyklí. Je jasné že nefungují jakékoliv společenské aktivity, ale většina seniorů informace má. Je jen malé procento těch, kteří netuší co se děje. Senioři jsou teď přišpendlení k televizím. Možná až moc, radíme jim aby nebyli přehlcení přílivem špatných zpráv. Ať si s rouškou zajdou na procházku do přírody. Ať jdou se psem. Města by se tak měla soustředit na vyhledávání lidi, kteří jsou sami. Nesmí je ale stresovat. Ať k nim domů nevpadne komando dobrovolníků. Nebláznit, ale kontakt s nimi zajistit. To je klíčové.